Ohýbání:
Klasická japonština:
| 行 | 基本形 | 語幹 | 未然形 | 連用形 | 終止形 | 連体形 | 已然形 | 命令形 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| カ | 書く | か(書) | か - a | き - i | く - u | く - u | け - e | け - e |
| 用法 | ず/む | たり | 言い切る | 時 | ども | 命令して言い切る | ||
Moderní japonština:
| 行 | 基本形 | 語幹 | 未然形 | 連用形 | 終止形 | 連体形 | 仮定形 | 命令形 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| カ | 書く | か(書) | か/こ - a/o | き/い - i | く - u | く - u | け - e | け - e |
| 用法 | ない/う | ます/た(だ)/て(で) | 言い切る | 時 | ば | 命令して言い切る | ||
Jak můžete vidět, nic moc se nezměnilo, jenom jaké sufixy se napojují a samohláska o do formy 未然形.
O bylo přidáno přes starý sufix む, který se asi od poloviny období Heian zkrátil na výslovnost m pote na n, bylo možné to potom zapisovat i za pomocí ん ale to nebylo pořádně ustáleno do období Edo. Následně se dané n začalo vyslovovat jako prosté u
Takže to vypadalo asi nějak takhle: 書かむ(kakamu) - 書かむ(kakam) - 書かむ/ん(kakan) - 書かう(kakau)
A jak už víme z historického pravopisu, kombinace samohlásek あう se četla jako オー, takže se následně 書かう začalo zapisovat jako 書こう, což je již dnešní tvar. (V období Muromači se údajně začala vyslovovat tahle konstrukce staženě jako オー.)
Další příklad: 読まむ(jomamu) - 読まむ (jomam) - 読まむ/ん(joman) - 読まう(jomau) - 読もう(jomó).
連用形 い v moderní japonštině vzniklo přes eufonizaci. O tom si povíme později.
Rozlišení:
Můžeme rozlišit přes 未然形 končící na a. (書か(ず) - kaka(zu))