Ohýbání:
Klasická japonština:
| 種類 | 基本形 | 語幹 | 未然形 | 連用形 | 終止形 | 連体形 | 仮定形 | 命令形 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ナリ活用形容動詞 | 静かなり | しずか(静か) | なら | なり/に | なり | なる | なれ | なれ |
| タリ活用形容動詞 | 堂々たり | だうだう(堂々) | たら | たり/と | たり | たる | たれ | たれ |
| 用法 | ば/ず | なる/けり | 言い切る | べし | ども | 命令して言い切る | ||
Moderní japonština:
| 基本形 | 語幹 | 未然形 | 連用形 | 終止形 | 連体形 | 仮定形 | 命令形 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 静かだ | しずか(静か) | だろ | だっ/で/に | だ | な | なら | 〇 |
| 堂々たる | どうどう(堂々) | 〇 | と | 〇 | たる | 〇 | 〇 |
| 用法 | う | た/ない/なる | 言い切る | 時 | ば | 〇 | |
連用形
連用形 に/と a なり/たり jsou používáný značně jinak. に/と si bere partikule (např. て, して) a může fungovat adverbiálně, zatímco なり/たり si bere pomocná slovesa (např. けり).
命令形
Oba dva typy klasických 形容動詞 命令形 mají, ale není skoro vůbec používaná ve starších textech. To stejné platí pro 未然形 a 已然形 od タリ活用形容動詞.
ナリ活用/タリ活用:
Vzniklo zhruba v tu stejnou dobu vzniku (シ)カリ活用 kombinací に + あり/と + あり.
静かにあり - 静かなり
堂々とあり - 堂々たり
語幹用法 (Využití kořenu)
Často společně s citoslovcem jako あな můžeme vyjádřit emoci.
あな、めづらか – なんて珍しい!
Společne s partikulí の můžeme udělit atribut nominálu.
をこのしれもの – 愚かなバカ者
Vytvoření podstatného jména za pomocí さ.
静かさ, あはれさ
Jak odlišit 形容動詞 + なり od 名詞 + なり?
なり se může pojit jak na 形容動詞 tak na podstatná jména, takže schopnost je odlišit může být užitečná.
Stačí napojit na dané slovo určité příslovce, třeba いと, pokud spojení dává smysl, jedná se o 形容動詞, pokud nedává, jedná se o podstatné jméno.
いと静かなり – správně, dává smysl.
いと人なり – špatně, smysl nedává.
Naopak můžeme použít určitý ustálený adnominální modifikátor (連体詞) jako třeba ある (ve významu určitý.)
ある人なり – správně, dává smysl.
ある静かなり – špatně, smysl nedává.
Historie a vývoj 形容動詞
ナリ活用形容動詞:
V období Nara je stále nesloučená ohebná koncovka にあり, až teprvé v období Heian se sloučí.
V období Kamakura nacházíme な v 連体形.
タリ活用形容動詞:
V období Nara stále neexistují, začnou se poprvé objevovat v 漢文訓読(japonský způsob čtení klasické čínštiny).
Tudíž je nemůžeme najít v čistě japonských textech.
V období Kamakura se začali používat daleko více, nejčastěji ve válečných příbězích.