形容詞 (Přídavná jména)

Klasická přídavná jména jsou docela dost odlišná od moderní japonštiny, proto je důležité si zopakovat informace o přídavných jménech v moderní japonštině, a postupně si vysvětlit i klasické.

Přídavná jména jak v moderní japonštině, tak klasické, fungují podobně slovesům. Klasické 形容詞 mají 6 forem, do kterých se mohou ohýbat, stejně jako u sloves. (Moderní japonština má jenom 5 forem, 命令形 neexistuje.)
V moderní japonštině existuje jen jeden typ pravých přídavných jmen, a to い形容詞 (i přídavná jména).
V klasické japonštině jsou 2 typy přídavných jmen: ク活用形容詞 a シク活用形容詞, jejich rozdíly, rozpoznání a další věcí si probereme později. Nyní se zaměříme na obecné informace o 形容詞 v moderní japonštině.

Struktura 形容詞:

Stejně jako u sloves, 形容詞 mají vždy kořen a ohebnou koncovku, což je vždy い. Kořen je často vyjádřený v kandži, zatímco ohebná koncovka vždy v kaně.

Přídavné jméno Kořen Ohebná koncovka Sufix
高い 高 い 〇
高くない 高 く ない
高かろう 高 かろ う

Opět stejný princip jako u sloves.


Ohýbání 形容詞:

基本形 語幹 未然形 連用形 終止形 連体形 仮定形 命令形
高い たか(高) かろ かっ/く い い けれ 〇
用法 う た/ない/なる 言い切る 時 ば 〇

未然形 je stále používaná, ale daleko častější je říct 高いだろう. Vznikla ze spojení から + う. (Jak už víte, kombinace samohlásek あう se čte jako オー.)

連用形 かっ je výsledek zkrácení くあった, ale o tom později.

命令形 neexistuje, některé učebnice mohou uvést, že to je かれ ovšem. Každopádně je naprosto bezpečné říct, že se vůbec nepoužívá.