形容動詞 (Přídavná slovesa)

Přídavná slovesa jsou zvláštní slovní druh v japonštině, fungují jako přídavné jméno, ale zároveň jako sloveso. (Pří skloňování se také chovají jako podstatné jméno.)
Opět jsou v klasické japonštině dost odlišné od moderní, proto je důležité, abychom si zopakovali funkci 形容動詞 v moderní japonštině.

Klasické 形容動詞 se opět skloňují podle 6 forem, stejně jako u sloves. (V moderní japonštině znova podle 5, jelikož 命令形 neexistuje, stejně jako u 形容詞.) Moderní japonština má jenom jeden typ 形容動詞, a to な形容詞 (Na přídavná jména).
V klasické japonštině jsou 2 typy 形容動詞: ナリ活用形容動詞 (Přídavná slovesa s ohýbaním NARI) a タリ活用形容動詞 (Přídavná jména s ohýbáním TARI). Tohle budeme opět probírat později, nyní se zaměříme na 形容動詞 v moderní japonštině.

Struktura 形容動詞:

形容動詞 se skládají z kořenu a ohebné koncovky. Kořen může mít několik koncovek, jako třeba か/らか/やか, které vždy píšeme v kaně. Ohebná koncovka je také opět psána vždy v kaně. Někteří říkají, že se nejedná o ohebnou koncovku, ale o pomocné sloveso, jelikož zatímco い z 形容詞 oddělit nedokážeme, dokážeme oddělit だ od slova 静か, takže se nejspíš vychází z toho, že ohebná koncovka je něco, co je neoddělitelné. Názory se tedy liší.

Přídavné sloveso Kořen Ohebná koncovka (Pomocné sloveso) Sufix
静かだ 静か
静かでない 静か ない
静かだろう 静か だろ

Ohýbání 形容動詞:

基本形 語幹 未然形 連用形 終止形 連体形 仮定形 命令形
静かだ しずか(静か) だろ だっ/で/に なら
用法 た/ない/なる 言い切る

Stejně jako u 形容詞, 形容動詞 nemají 命令形.